nad dopisy čtenářů

    Nějakým řízením okolností se rozšířila nesprávná informace, že jsem se odebral do důchodu a již se kineziologii nevěnuji. Je pravdou, že jsem ukončil působení na lince důvěry, 5 roků přesluhování je až moc a důchod si zasloužím. O to více se věnuji kineziologii, stále provádím terapii, klientela se rozrostla, vedu kurzy a připravuji se na přepracování skript. Je třeba provést aktualizaci pro podmínky nové doby, absolventi ví, jak jsou texty letité. Nejsem IT specialista, nechci přímo vést web a jsem rád, že se toho zhostily obětavé kolegyně. Metoda je živá, bude se neustále vyvíjet a já jsem dnes praotcem zakladatelem. Necítím se však jako muzejní exponát, chci, aby byl můj hlas slyšet. Proto přináším odpověď na některé otázky, které jsou kladeny z řad kurzistů, kolegů absolventů i našich klientů.

Na jakých problémech mohou kineziologové pracovat ?

Zjednodušeně odpovídám klientům, že na všech, ale z jediného hlediska. Řešit se dá to, co je v hlavě špatně. Samozřejmě je odpověď složitější. V pozadí problému jsou vždy dvě složky, je jimi dispozice a situace. Dispozice je dána hlavně geneticky a problém se nemusí vůbec projevovat u rodičů, může to být hodně starší stopa. Někdy dispozice vzniká i nemocí a úrazem. Situace je tím, co člověk prožil, co se do něho nabouralo. Lze říct, že kdo je ze železa, toho situace tak snadno nezlomí, citlivý a zranitelný člověk jí snáze podlehne.

Od jakého věku je možné kineziologicky pracovat?

Pracovat se dá v každém věku, ale je třeba brát v úvahu, že se jedná o činnost, která je pro klienta i terapeuta spojena se zátěží zvláštního druhu. To většinou nebývá problém dospělých, u dětí je situace různá. Některá dítka jsou překvapivě odolná, s většinou odrostlejších však můžeme přímou cestou zpracovat pouze úvodní část a pak je nutné přejít na prostředníka. To bývá hlavně osoba blízká, v praxi nejčastěji matka. Takovou hranicí pro bezpečnou přímou práci je 15 roků. Je to však třeba vytestovat a i v průběhu dítě sledovat. Příznakem vyčerpání sil je změna barvy, zívání, někdy i pocit svědění na těle a také viditelný úbytek sil.

Jak pracovat s malým dítětem?

Můžeme pracovat kontaktně, prostředník a dítě se dotýkají, testujeme na prostředníkovi. Osobně však upřednostňuji nekontaktní práci, musíme však zjistit, zda máme napojení a jak je kvalitní, bývá to velmi individuální. Někdy je nutné, aby dítě bylo přímo v místnosti, jindy se může vzdálit a v řadě případů spojení funguje i na skutečně velké vzdálenosti. Při první práci chci, aby dítě bylo přítomno a mohli jsme funkčnost spojení ověřit. Vysvětlení nekontaktní práce je možné pouze příměrem. Zejména ženy jsou na dítě dobře naladěny, bylo součástí jejich těla. Samy vědí, že vytuší jeho problém, cítí i to nevyslovené. Jako by porodem jejich spojení neskončilo, mají v sobě nějaký pomyslný mobil, vzájemně se cítí. Já pak s matkou pracuji přes pevnou linku /kontaktně/ a ona s dítětem přes ten jejich pomyslný mobil /nekontaktně/. My táhneme hlavní provoz, ten je náročný, dítě posílá pouze SMS v podobě ano-ne, to není zatěžující. Je to problematické vysvětlení, ale matky je berou, otcové nad ním pro změnu kroutí hlavou. Oni necítí nic.

Je u dospělých práce úplně bezpečná?

V zásadě ano, ale vždy je nutná jistá obezřetnost, ptejme se těla. Před zahájením práce je třeba klienta upozornit, že se jedná o zatěžující činnost a nikdy nevíme, co je v psychice uloženo. Může se dostavit emocionální reakce, za slzy se nemusí stydět. Také má upozornit, kdyby se dostavila slabost, závrať nebo jiné nepříznivé pocity. To jsme nejčastěji zavadili o vážný problém, nebo byl klient již při příchodu nějak oslaben. S ohledem na zátěž se kineziologové i ve vlastním zájmu snaží, aby jejich práce nebyla příliš dlouhá. Klient odejde, ale zátěž terapeuta se načítá.

Může terapeut uškodit sám sobě?

Určitě, to je vážná záležitost. Poškozující je nepovolená práce, klient dostal pomoc neoprávněně. Ptát se máme nejen, zda je práce povolena, ale jestli je správná a etická. Úskalím je rozšíření zakázky v průběhu práce. Domino korekcí se nějak poskládalo a my do něho dodatečně zasahujeme. Druhým problémem je únava. Jsme různě odolní a také máme práce jednoduché i velmi namáhavé, nikdy nevíme, co jsme otevřeli. Je sice pravdou, že postupem času odolnost terapeuta narůstá, ale je zde hranice, za kterou hrozí poškození. Přetížení signalizuje únava a bolest hlavy, ta může člověka vzbudit v noci, někdy je i žaludek tak říkajíc na vodě. O krajní možnosti proražení obranných bariér jsem mluvil na kurzu. Tam pak byly nutné měsíce rekonvalescence. Když se setkám s Leo Pavlíkem, tak jsem vždy nabádán, abych víc odpočíval.

Dá se pracovat i na klientech s těžkým mentálním poškozením?

Jednoho večera u nás zazvonila smutná trojice. U dveří stála mladá žena a její otec měl v náruči velké dítě. To uložili na pohovku a žena situaci vysvětlila, její dcera trpí těžkou mozkovou obrnou.

Chtěli, abych jí pomohl. S bolestí v srdci jsem řekl, že mohu pomoci pouze jim, stav dítěte zvrátit nelze. Viděl jsem jejich smutek a starý pán řekl, že jsem byl jejich poslední nadějí. Pak dodal, že by rád alespoň věděl, co jeho vnučka cítí. Udělal jsem svalový test přes prostředníka, otázka zněla, co cítí vnučka ke svému dědovi. Byla to láska. Starý pán se rozplakal, nemohl uvěřit, vždyť ona se ani nepohne a nepromluví. Tak jsem mu vysvětlil, že tělo je těžce poškozené, ale její duše je úplně zdravá. Je to pro nás těžký díl práce a lidé mají někdy nepřiměřená očekávání.

Může se jednou odblokovaný problém vrátit?

Jistě, je to zase o dispozici a situaci. Křehký člověk je vždy náchylnější, hlavně když se vrací do prostředí, kde jeho problém vznikl. Odblokováním se samozřejmě stává daleko silnějším. Celá práce se však nikdy nezboří, řetěz praská v nejslabším článku. Něco se tedy pokazit může, ale většina změn se udrží. Ostatně zátěže se skládaly po delší dobu, příčinou nebývá jedna událost, takže celou práci jedna událost nezboří.

Jak pracovat s recidivujícími klienty?

Jsou takoví, kterým provedená korekce vydrží jen několik dnů až týdnů. Pak se vrací, mají stejné zadání a žádají o opakovanou pomoc. Samozřejmě víme, že není vše řešitelné, můžeme poskytovat pomoc jen v rámci možného. Někdy konstatuji, že nejsem jediný, lze vyzkoušet jiného terapeuta i odlišný druh pomoci. Jindy upozorním, že je v jejich životě něco stále špatně, měli by se to pokusit změnit. Jiné je to u problémů s páteří, které mají v pozadí posunutí meziobratlové ploténky. Zde podám informaci o pomoci, kterou provádí můj známý chiropraktik v Brně.

Přijímat klienty bez zjevných problémů na profylaxi?

Dělám to, zájem častěji mívají lidé z podnikatelských kruhů. Jsou vystaveni vysoké úrovni stresu, přicházejí bez zadání a já zjišťuji, co by u nich šlo odblokovat, uvolnit a lépe naladit. Vždy něco najdeme. Je však třeba poznamenat, že zde může vzniknout závislost a není pro nikoho štěstím, když se musí protloukat světem s pomocí berliček nějaké terapie.

Jak pracovat s rozvratem vztahu?

Narušení vztahu mezi dospělými je dost časté zadání. Klienti mnohdy chtějí radu, zda v něm setrvat. Kromě domácího násilí je upozorňuji, že nemohu dát jednoznačné stanovisko, neznám celý příběh. Nabídnu proto možnost řešit příčinu nejistoty a nerozhodnosti. Pracuji samozřejmě pro klienta, on je zadavatel. Jenže se stává, že přijde i jeho partner a nastává složitější situace. Jak být loajální k oběma? Informace předané jednomu partnerovi mohou u druhého vyvolat pocit mojí indiskrétnosti. Jsou lidé rozumní a nerozumní. Ti druzí si myslí že mohu zajistit, aby měli vůči partnerovi ostře nabito. Takže kolegům doporučuji obezřetnou zdrženlivost a nezávidím konzultantům v manželských poradnách.

A domácí násilí?

Tam je to jednoznačné, napřed jde o důstojnost, pak o zdraví a nakonec může jít o život. Rozhodně ukončit vztah a nevěřit slibům. Doporučuji kontaktovat linky důvěry, krizová centra i policii.

Co dělat, když se nedaří problém pojmenovat?

Pokud zjistíme, že je pojmenování problému na zrcadle, je to velmi snadné, máme tam méně než 300 slov. Potom je mohu hned použít, jindy stačí dotestovat přesnější význam, nebo obrátit slovo do opačné polohy. Když to nejde, poprosím o pomocné slovo, jak se chová člověk, který určitou slovní kategori prožívá. Pokud se stále nedaří, mám dotaz, zda je vůbec nutné problém pojmenovat. Když to není nutné, nakreslím prázdné okénko, v něm je jakoby napsáno to slovo a mám vyhráno. Ojediněle se stává, že je přesto nutné najít pojmenování a začíná detektivní práce. Prostě je slovo někde v místnosti, knihovně, jinde. Poslední záchranou je, když nás něco napadne a sedí to. Myslím, že to mají kolegyně terapeutky snazší, ženy jsou totiž od přírody empatické a intuitivní.

Jak pracovat se školními dysfunkcemi?

Jde to s různým efektem. Někdy s touto zakázkou přijde rodič, dítě již bylo diagnostikováno v pedagogicko-psychologické poradně. Jindy rodiče trápí neprospěch a já poradnu doporučím. Pro dysfunkci je typický mnohdy až propastný rozdíl mezi výsledky v různých oblastech vzdělávací činnosti. Někdy je v pozadí poruchy prožitý emocionální stres, zde se dá uvolněním bloku snáze dosáhnout významného zlepšení. Jindy je problém v poškození mozku, to může být třeba přidušení a jiný porodní úraz, tam je změna obtížně dosažitelná. Někdy je mozek i odlišně utvářen. Všem dysfunkčním dětem však pomáhá snížení úrovně stresu, který jim přináší školní neúspěch.

Můžeme být obviněni z poškození klienta?

Jistě, ale neumím si představit náš soud, který by se tím zabýval. Nejsme v USA, tam musí výrobce mikrovlnné trouby výslovně uvést, že neslouží k sušení kočky. Není to však bez zajímavosti, v One Braine skriptech bylo uvedeno, že nám v žádném případě nedoporučují, abychom podle nich pracovali, ale poznatky od studentů prý ukazují, že jsou korekce účinné. Pěkná obezlička. Ale stalo se to, přišla matka se synem, který měl v obličeji silné záškuby. Když jsem řekl, že důvod jejich návštěvy vidím, matka se podrážděně ohradila. Přišli s jinou věcí, ten tik chytil až u mne. Ještě jsem nikoho nevzal za ruku a již jsem byl obviněn z poškození zdraví. Nakonec jsme tik odblokovali a vysvětlení bylo prosté. Syn je velmi křehký a vázaný na matku. Já jsem se nějakým způsobem podobal muži, který matce ublížil. Syn vycítil její změněný stav a jednoduše se z toho sesypal.

Může na nás klient přenést svůj zdravotní problém?

Nejsnáze ten infekční. Hrozí nám špinavé ruce, klienti nám kašlou nad hlavou a děti prskají do obličeje. Z toho ale takový strach není, co když se může nějak energeticky přenést rakovina? Američané nás varovali, doporučovali vizualizovat si natažení mentálních ochranných rukavic. Tuto techniku nepoužívám, podle mého soudu má pouze dodat terapeutovi pocit bezpečí.

Jak pracovat s onkologickými pacienty?

Mnozí přicházejí s nadějí, tonoucí se chytá i stébla. Hovořím s nimi v tom smyslu, že zmutované buňky má v sobě každý člověk, vznikají průběžně. Imunitní aparát je nastaven tak, aby je spolehlivě dokázal likvidovat. Může však nastat okamžik, kdy obrana selže a propukne nemoc. V pozadí bývá samozřejmě oslabení, proto se snažíme kromě odblokování imunity odhodit maximum zátěží. Některé nám zobrazí svalový test, další mohou být v moci klienta. Proto říkám, že tam, kde nemocní jsou, je dovedl dosavadní způsob života. Mají proto ve svém životě změnit maximum věcí. Naší pomocí je tedy odhození zátěží a podpora imunity, aby mohlo tělo s nemocí naplno bojovat. Zdůrazňuji, že rakovinu neléčím a ani to neumím. Nikdy bych klientovi neřekl, aby se vyhýbal medicínské pomoci.

Dá se kineziologií pomoci ženě k otěhotnění?

Praxe nám ukazuje, že řada žen po mnohém snažení a neúspěšných pokusech otěhotněla, když svoji situaci vyřešily osvojením. Došlo k uklidnění, problém zmizel a trápení je u konce. A náhle to jde. Psychika některých žen hraje v tomto ohledu mimořádně velkou roli. Pro nás jsou zajímavé případy, kdy je medicínsky vše v pořádku a přesto se početí nedaří. Dáme tedy zadání k přivedení dítěte na svět a pracujeme na odstranění zátěží, které nějak stojí proti tomuto záměru. Úplně stejně lze postupovat i u umělého oplodnění, které bylo opakovaně neúspěšné. Mám za sebou řadu úspěšně vyřešených případů, ale vždy neztrácím ze zřetele, že je příchod člověka na svět velkým mystériem. Biologické stránce rozumíme, ale je tu ještě ta duchovní.

Můžeme pracovat na gravidní ženě?

Můžeme, ale je třeba se důsledně ptát, dítě je s ní v nejtěsnějším propojení. Někdy je pomoc dokonce velmi žádoucí, to jsem zjistil již při svých návštěvám ve zlínském mateřském centru. Tam se scházely těhulky, někdy i se svými muži, vedení pro ně připravovalo cvičení a naučný program. Tak se někdy prostřednictvím kinezky přišlo na problém, samotné dítě to přes mámu signalizovalo. Jindy však měla o odblokování zájem samotná nastávající maminka a přišel zákaz. Vysvětlil jsem jí, že asi nemáme obrazně čistit přes dítě žumpu. Gravidita tedy není překážkou kineziologické práce, ale musíme být zodpovědní.

Lze v prenatálu pracovat přímo s dítětem?

Je třeba brát v úvahu, že dítě je až do prvního nádechu vzduchu v jednotě a my žijeme v polaritě. Podle mých poznatků dítě nerozlišuje to, čemu mi polární lidé říkáme dobro a zlo. Svět kolem sebe však dítě vnímá a stopy těchto prožitků může nést dalším životem. Pomoc však necháme až na období po porodu, ono by si o ni ani samo neřeklo. Roztomilá je potřeba některých dětí poslat vzkaz přes ruce matky. Pro ty se nejčastěji zobrazuje láska a mnohá žena pak má slzy v očích. Otcové někdy dostávají nadšení, dítě se na otce těší.

Je možné zeptat se dítěte na jméno?

Na požádáním to dělám, ale můj osobní terapeut a kolega Leo se zlobí, že se místo seriózní práce zabývám pouťovou atrakcí. Takže nic nenabízím. Jméno je pro člověka velmi důležité, bude ho provázet životem a představuje určitý energetický vzorec. Ptám se tedy na procento shody s energetikou dítěte. Doporučuji, aby rodiče bez ohledu na sono vybrali jméno dívčí i chlapecké, protože znám případy, kdy nebylo pohlaví touto zobrazovací metodou správně rozpoznáno. Není dobré, aby malý tvoreček prožil hned po příchodu na svět zklamání, že vlastně nebyl očekáván.

Může kineziolog připravit ženu na porod?

Ano a v těchto případech na možnost pomoci vždy nenápadně upozorním. Vyšlu tedy signál a čekám na reakci. Pokud klientka projeví zájem, tak dáme zadání na přirozený porod. Hledáme zátěže, které mohou příchod dítěte komplikovat. Nejhorší a nejčastější zátěží je blok vytvořený v důsledku prožitého emocionálního stresu. Mám případ, kdy perfektně odblokovaná prvorodička porodila při vyvolaném porodu za něco více než tři hodiny. Lékař se jí pak při šití pak ptal, jestli náhodou není jogínka, ty je prý občas překvapí. Nebyla, jen podstoupila opakovaně odblokování.

Nevěřící Tomáši

Kineziologové řeší i situace, kdy tak říkajíc tahají pouze za jeden konec provazu. Problém má druhého účastníka, se kterým by bylo účelné pracovat, jenže on stojí mimo hru. Často slýchají námitku, že on v žádné případě nebude ochotný přijít, protože v metodu nevěří a stejně by to nefungovalo. Pokud někdo odmítá návštěvu, mnoho s tím nenaděláme, snad časem změní názor. Jak však je to s tím fungováním, je na místě rezignovat? Zde vycházíme z představy, že každý člověk má úroveň vědomou a nevědomou. Pokud klient metodě nevěří na vědomé úrovni, nemá to dopad do jeho nevědomé úrovně. Jeden příklad za všechny. Přišel muž se zablokovanou šíjí, profesí strojař, čistě materialisticky založený. Při odblokování problému dával očividně najevo, že pomoc absolutně nepřijímá. Sice ji strpěl, ale určitě odcházel s pocitem, že navštívil nějakého šarlatána. Za tři týdny byl zpět, šije byla v pořádku a on měl zájem řešit jiný problém. Pak se začali na odblokování hlásit kolegové z jeho dílny, takoví správní arbajtři. Kineziologie funguje, i když jí klient nerozumí, nebo v její účinky na vědomé úrovni nevěří.

Jazykový problém

Můžeme pracovat i s cizincem, který našemu jazyku nerozumí? To lze, ale nutně zde vyvstává otázka, jak nám může při svalovém testu odpovídat, když nechápe obsah otázek. V praxi se osvědčilo promluvit s doprovodem v tom smyslu, že v naší hlavě je něco jako počítač a ten funguje ve dvojkovém jazyce. Dvojkový jazyk představuje i náš svalový test, dává mám dva typy odpovědí. Navíc se držíme za ruce, jako bychom představovali dva počítače propojené kabelem a dvojkový jazyk je nám oběma společný. Takové vysvětlení zpravidla postačuje. Jednou jsem pracoval na prožívání strachu s chlapcem Urielem z Izraele. Otec perfektně ovládal češtinu, matka o něco méně, ale syn hovořil pouze hebrejsky a anglicky. Pracoval jsem v českém jazyce a bylo to naprosto bez problému. Jen ten subtilní snědý chlapec s jarmulkou nic nechápal.

Světonázorový problém

Jsem příznivcem práce, které říkám civilní, to znamená, že postrádá nějaký náboženský podtext. Díky tomu mohu bez problému pracovat s římskými a řeckými katolíky, pravoslavnými, evangelíky a dalšími reformovanými i s "něcisty", co říkají, že něco být musí. Také s muslimy, judaisty, příznivci východních systémů i New Age, jakož i s ateisty a světonázorově lhostejnými. I zde používám osvědčený počítačový model a my hledáme škodlivé programy, které zhoršují jeho chod. To je lidem velmi blízké, počítače znají, umí si takový typ práce představit. Technický výklad je neutrální a on si pak v tom stejně každý najde to svoje. Proto se přimlouvám za civilní přístup k práci s klientem, pokud neznáme jeho světonázor. Ale i v opačném případě buďme prosím velmi zdrženliví. Náboženské cítění je nejniternější věcí člověka. 

Bílá šablona

Dostal jsem dotaz, co říkám používání bílé šablony. Vždy jsem zastával názor, že má každý kineziolog hledat svoji cestu, osvojit si svůj způsob práce, budovat si vlastní klientelu. Někdo důsledně naváže na svého učitele, jiný se odklání na jinou cestu, ostatně i já jsem se takto kdysi oddělil z hlavního proudu One Braine. Jsem však především odchovancem Leo Pavlíka a tudíž příznivcem jednoduchosti. On při řešení každého případu testuje hodnoty u čtveřice základních parametrů a pak odešle informaci k jejich korekci. Pokud se jedná o vztahovou záležitost, pak přidává další parametr. To je vše a výsledky jsou udivující. Jemu stačí pro práci pouze znalost pěti prvků! Převzetí takové technologie je samozřejmě otázkou zralosti, má za sebou dlouhou praxi a zkušenosti získané od kanadských šamanů. Ve své vlastní práci s uspokojením pozoruji postupné zjednodušování, některé korekce jsem již dlouho neprováděl. To posiluje naději, že jdu také touto cestou. Na druhé straně žijeme v reálném světě a nelze přehlédnout, že složitější a delší práce lépe podporuje honorářové požadavky každého terapeuta.

Buďte prosím opatrní

V 28. týdnu jsem pracoval na klientce, který byla na terapii v Brně, cítila se velmi vyčerpaná. Jako příčinou tohoto stavu jsem vyhodnotil terapeutickou chybu, v jejím pozadí stálo ego a nadšení. Prostě se podařilo protlačit nepovolenou práci. Buďte prosím opatrní, snažíme se při práci vždy držet neutrální pozici, i když je to někdy těžké. 

Testovat na dálku?

Mezi kineziology probíhá v současné době diskuse o možnostech testování bez přítomnosti klienta. Jedná se o pokročilou techniku, která se otvírá zkušeným kineziologům a jsou na ni různé pohledy.

Samozřejmě platí, že velmi záleží na tom, kdo testování provádí, každý terapeut má individuální možnost přesného testování a lišíme se schopností uchopit určitý typ problému. Jsou však i další hlediska a zde mohu do probíhající debaty přispět zkušenostmi z vlastní praxe.

Před nějakým rokem jsem měl klientku, která naléhala na provedení odblokování na dálku. Vyhověl jsem jí, nicméně ona se nakonec přece jen rozhodla přijet do Zlína. To se jevilo jako naprosto zbytečná cesta, práce přece již byla provedena. Nicméně se následně ukázalo, že na místě mohu provést ještě další korekce, na ty jsem původně nedosáhl. Po dalších podobných případech jsem dospěl k názoru, že nepřímá práce není plnohodnotná, ideálním stavem je fyzický kontakt. Testování na dálku zřejmě poskytuje prostor pro vstup nějaká překážky, tu jsem si pro sebe pojmenoval rušivý vliv.

To však není můj hlavní problém. Za závažnější považuji, že se prací na dálku ztrácí aktivní přístup ze strany klienta. On si třeba sedí v křesle, pije kávičku, a tu ho napadne, že si zatelefonuje do Zlína. Já pak v odpočinkovém čase na sebe nabaluji další zátěž, zapojuji do práce manželku a klientova aktivní spoluúčast se rovná nule. Proto práci na dálku nenabízím a pokud jsem o ni žádán, tak poukazuji na její omezené možnosti. Vždy doporučuji přímý kontakt, osobní interes je velmi důležitý. To však neznamená, že práci na dálku vůbec neprovádím. Tuto možnost si však ponechávám jako formu první pomoci pro mimořádné případy.