Supervize

Supervize

Supervize je dnes módní slovo a kdekdo by chtěl supervizovat. Možná někteří lidé dokonce nabyli přesvědčení, že super vidí a je jim zřejmé, co před zraky jiných život skryl. Také by mnozí chtěli řídit a školit, možná i trochu pomoci, ale touha pomoci se někdy zaměňuje s touhou po moci. Původci této metody patří do oblasti psychoterapie. Pak se to rozlezlo i jinam a stranou nezůstaly ani sociální služby, kam patří i linky důvěry. Moc radosti jsme z toho neměli, jen málo lidí arci touží po hodnocení a skoro nikdo nechce odhalovat svoje slabiny. Když však neprovádíte supervizi, máte při inspekci kvality mínus body, ochuzujete totiž pracovníky o velké dobrodiní. Museli jsme se tedy tohoto úkolu nějak zhostit a tak jsme supervize zavedli. Mohu tak tvrdit, že mám se supervizí letité zkušenosti, v minulé profesi jsem se na ní podílel. Nejsem však žádným jejím velkým fandou.

Ona je to správná myšlenka řídit pracovníky, hodnotit jejich výkon, podporovat odborný růst a motivovat pracovní tým k daným cílům. To je samozřejmě úkol všech vedoucích a supervizor by pak měl stát někde v půli cesty mezi vedením a pracovníky. Nemá být členem týmu, jeho působení má podporovat a přispívat k řešení problémů. Jako jsou různí vedoucí, je i více druhů supervizorů. Někteří se až příliš kamarádí s vedoucími, vůči nim jsou pracovníci ostražití, nic neřeknou, mnohé zatlučou. Jiní by nejraději vládli sami a nahradili šéfa, touží po moci. Jsou i supervizní cestovatelé, ti přijedou, řeknou několik soudů stejně překvapivých jako nezvratných, přespí v hotelu a pošlou fakturu. Znám samozřejmě i ty rozumné a uvážlivé, kteří považují za hlavní úkol podporu pracovníků.

Na lince důvěry jsme měli na supervizorku štěstí, zkušená psycholožka, znalá obtíží života, taktní a uvážlivá. Každý měsíc jsme spolu probrali záznamy z hovorů, zastavili se u těch závažných a zajímavých, ona někdy upozornila na možnost využití dalších forem pomoci. S tím jsme pak šli na schůzku týmu, tam jsme připravené informace dali k diskusi. Výsledkem bylo sladění přístupu k určitému typu problému a některým volajícím. Supervizorka samozřejmě nabízela i individuální konzultaci, ale neznám případ, že by tuto možnost někdo využil, ani já ne. Běžně se však používal rozhovor při předávání služby, to jsme si sdělili, co nás potkalo, jaký máme z hovorů pocit, bylo-li to těžké a nebo naopak humorné. Zde se často řešily osobní pochybnosti a nejistoty.

Supervize se hodně týká pracovních týmů, pod supervizí pracují i méně zkušení terapeuti. Naše práce však není týmová a je naprosto specifická. Stále hlásám, že kineziolog má být solitér, tak proč se vlastně touto záležitostí vůbec zabývám? Inu pro orientaci v problematice a i z toho důvodu, že jsem o supervizi žádán a dokonce za peníze. Takže milé kolegyně a kolegové, nechtějte po mně žádnou supervizi a již vůbec ne tu placenou! Nechci hodnotit odvedenou práci, protože jsem při ní vedle vás neseděl, neviděl jsem do tváře klienta, neprožíval jsem její průběh ani atmosféru. Jak bych mohl k vašemu případu rozdávat nějaká moudra? Vždy předpokládám, že pracujete, jak nejlépe umíte. Ani Carol Hontz v One Braine nedávala rady. Ona nám říkala to svoje okřídlené " ASK THE BODY!" a měla pravdu.

Ptejte se těla, to je zdroj našich informací, zde nalézejte jistotu, kterou někteří hledají v supervizi. Já vás sice nemohu vést, ale chci vaši práci podporovat. Hlavně však nepochybujte, že máme vedení. Mnozí asi rozumí, co tím myslím.