Smí jíst kineziolog maso?

Smí jíst kineziolog maso? 

Na Moravském Slovácku se traduje historka o zvídavém vnoučkovi. Ten se jednou zeptal staříčka, jestli může plavat okutý kůň. Jistě si představil, že podkovy na kopytech působí stejně, jako by si plavec na ruce a nohy připevnil činky. Saříček zabafali z fajky a odpověděli: Tož, može, aj nemože, záleží na koňovi. Člověka bezděky napadne paralela k řadě dilemat, která znepokojují mysl přemýšlivého člověka. V našich kruzích je to mimo jiné i konzumace masa.

Pokud se přidržujeme evoluční biologie, jeví se řešení otázky jako snadné. Dávní příslušníci lidského rodu byli lovci a sběrači, maso tudíž jedli. Tu měli nadbytek, jindy zase krutý hlad, maso bylo mimo zimní období obtížné uchovat a kořínků se člověk moc nenají. Zásadní změnu představuje až neolitická revoluce, která přinesla pěstování obilnin a chov hospodářských zvířat. To lidem dávalo možnost uchování zásob a zvýšilo šanci na přežití. Dostavily se však i nepříznivé následky, vypovídají o tom jasně kosterní pozůstatky. Lidé se zmenšili, zeslábli a hlavně si museli zvykat na příjem lepku, mnozí to těžce nesli. Vlastně jsme potomky těch, kteří tento přechod přežili. Po tisíce roků pak panovala vůči masu vynucená skromnost. Zažili ji ještě moji rodiče.

O naší společnosti se říká, že stojí na židovsko-křesťanských základech. Proto je třeba hodnotit přístup k masu v tomto kulturním okruhu. Život starověkých Židů řídil Zákon a tradice. Starý zákon striktně stanoví, která zvířata smějí Židé pojídat, ostatní je zapovězeno. Těmito ustanoveními se řídil i Ježíš Nazaretský a jeho učedníci. Sám jim přece nakázal, aby po shromáždění na poušti, nasytili účastníky chlebem a rybami. Při zázračném rybolovu na jezeře Genazaretském vrchovatě naplnil sítě rybářů, neměl tedy na konzumaci masa a jeho získávání negativní názor. V biblickém příběhu o návratu ztraceného syna nechá zase otec na oslavu jeho návratu porazit berana. Je mu pak neprávem vytýkáno, že si nezdárný potomek takovou poctu nezasloužil.

Evropské křesťanství zvolilo k masu daleko volnější přístup, nevadilo ani vepřové, omezení konzumace se týkalo pouze určitých dní a období. Tato potravina nebyla zapovězena ani lidem v duchovním stavu, pojídali je kněží, mniši i jeptišky. Maso však nebylo na stole s výjimkou šlechty a bohatých měšťanů každý den, zůstal mu punc jisté svátečnosti. Rodem pocházím z Moravského Slovácka a v době mého dětství zde převládala především moučná strava a luštěniny. Prarodiče ve Starém Městě byli v mase samozásobitelé, u nich den nehrál roli, u nás doma ve Zlíně se maso kupovalo vždy jednou týdně v den páteční. Neděli pak očekávalo ve spíži zabalené do utěrky namočené v octě. Tehdy se totiž chladničky v domácnostech ještě běžně nevyskytovaly.

Vyrůstal jsem tedy coby mírný konzument, to ostatně odpovídá mému druhému genotypu. Z úvodního kurzu také víme, že se potravinová potřeba během lidského života mění, v různých etapách máme specifické stravovací potřeby. Podivuhodná změna se uskutečnila v době mého absolvování kurzů kineziologie ve Frýdku a nebyl jsem v tom sám. Ono se obecně měnilo to, co si účastníci přinesli k obědu. Postupně jsem začal pociťovat nechuť k masu, která pak přerostla ve fyzický odpor, tento stav trval asi jeden a půl roku. Pak přišly sny o mase, chuť na maso a návrat ke konzumaci s tím, že ideální porce je 50 až 100 gramů a nemusí být každý den. Vysvětlil jsem si to jako ukončení etapy duchovního rozvoje, ta se v mém případě s masem nějak neslučovala.

Takže zkusím parafrázovat úvodní otázku zvídavého vnuka. Může jíst kineziolog maso? Může i nemůže, záleží na kineziologovi. K našemu kulturnímu okruhu a zeměpisné poloze maso patří. Uznávám však zvláštnosti období duchovního rozvoje i potřebu naslouchat tělu. Na druhé straně konzumace masa podle mého soudu nikoho nediskvalifikuje. Jedl je Ježíš Nazaretský, apoštolové, rabíni i římští papeži. Také ovšem platí, že pouhým odmítáním masa se ještě nikdo svatým nestal. Hřích nevchází do huby, ale vychází z huby, jak říkala stařenka Hrabicová, to je babička známého léčitele. A ještě něco. Adolf Hitler byl přece přísný vegetarián a víme, co tu po něm zůstalo