Velké lodě

Velké lodě

Hladina FEN kineziologie roku 2020 je poněkud rozčeřená a to přináší otázky, na které mnozí kolegové obtížně hledají odpověď. Setkal jsem se s jednou z prvních absolventek a ona položila otázku, kam se má v této nepřehledné době přiklonit. Bez přemýšlení jsem odpověděl, že nejlépe nikam, kineziolog má být solitér. Moje metoda, moje práce, moji klienti, důvěřuji svalovému testu a vím, že jsem správně veden. Až po jejím odchodu jsem se rozpomenul na dobu kurzů One Braine. My začátečníci jsme se horlivě přimykali k technologii přinášené Carol Hontz, přitom u pokročilých jsem viděl použití odchylných postupů. Účastnili jsme se zakládání organizace a oni stáli tak nějak mimo. Co je vlastně správně, čemu máme věřit a hlavně komu? Lze tomu říct krize víry kineziologické. To jsem ještě netušil, že se s jinou krizí budu setkávat později na lince důvěry. Někteří volající totiž ztráceli důvěru v duchovní stav, jiní v církevní organizaci.

U prvního případu jsem se snažil najít klientovi šikovného duchovního správce, který s ním pohovoří, ale ukázalo se to jako problém. Máme známého mladého kněze, tak jsem se na něho s důvěrou obrátil. Projevil zájem, ale řešení se nezhostil, dostal jsem však kontakt na jeho kolegu z blízkého města, je v tom fakt dobrý. Bylo před Vánocemi a já věděl, že máme oba na gymnáziu besedu se studenty. Tak jsem ho na místě odchytil a požádal o pomoc. O sdělený problém se také živě zajímal, leč byl jsem odkázán na provincii do Prahy, oni mají totiž velké zkušenosti. Volám tedy Prahu a jsem sloužícím provinciálem trpělivě vyslechnut. Dobrou radu skutečně měl, umí to prý doktor Zahradník v Brně. Heuréka, našel jsem cestu, odešlu tedy klienta ze Zlína do Brna.

Ale co když příště zavolá někdo třeba z Prachatic, to je moc daleko, na místě je spíše telefonická forma pomoci. Předchozí zkušenosti jasně ukázaly, že to musím vyřešit sám! Páteři si problém přehazovali jako horkou bramboru, abych nakonec skončil v Brně. Přitom jsem si myslel, že alespoň každý druhý kněz umí na toto téma kvalifikovaně hovořit, je to přece dost zásadní otázka. Na věřícího číhá řada nástrah a úskalí. Farník může vidět, že jeho duchovní nevede řádný život, z médií se dozví, jak jistý prelát zpronevěřil svěřené peníze a kaplan zneužíval ministranty. Očekával čistotu a nalézá něco opačného a pouhá kapka jedu dokáže někdy otrávit celou studnu. Pak věřící zapochybuje o člověku, jiný dokonce o všem.

Pro trpící nešťastníky jsem tedy připravil podobenství o lodi. Církve jsou velké lodě a je dobře, že existují. Mnoho lidí si bez nich nedokáže poradit s životem, nenašli by útěchu, pocit sounáležitosti, odpuštění, někteří by snad utonuli. Nejsou to však organizace andělské, ale lidské a tudíž náchylné ke všem lidských chybám a špatnostem. Tak se snadno může stát, že není na palubě vždy uklizeno, v podpalubí občas spí opilí námořníci a kapitán se někdy nevyzná v mapě. Velká loď však dává pocit jistoty a možnost společně plout. Pokud se však člověk zde necítí dobře, má si nechat spustit člun. Jsou i jiné lodě a konečně může také plout sám. Aby byl dobrým křesťanem, nemusí být nikdo nutně členem církve, ani chodit do kostela. Úplně stačí mít Boha v srdci.

Tímto způsobem jsem před léty uchopil problém lidí v krizi víry náboženské. Zkusme si prosím převést toto podobenství do roviny kineziologické. I různé kinez školy a skupiny vytvořené v jejich rámci nejsou výtvory andělské, ale pouze lidské. Jsou tudíž zranitelné a náchylné ke všem lidským chybám. Nikdo z nás není andělskou bytostí, byť by i stál někde v čele. Jsem solitér a věřím, že k této pozici postupem času dospěje velká část mých žáků. Respektuji však i podpůrnou moc skupiny, ovšem s vědomím, že nemůže být nikdy dokonalá. Před prostým přikláněním dejme raději přednost nalezení vlastní cesty a hledání toho, co může u druhých naši vlastní práci inspirovat i obohatit. Když slepou víru nahradí vědění, dokáže člověk stát pevně a bez kolísání. Vždyť nemusím patřit nikam a přesto mohu být všude. K tomu ovšem patří také dobro v srdci.