Medžugorie

Medžugorie

Na kurzech zmiňuji podíl Pavlíny Jemelíkové na osvojení konstelací. Nezapomenutelný je i duchovně zaměřený pobyt v Mimicích poblíž Makarské riviéry, který připravila pro podobně laděné nadšence. Ráno jsme na pláži vítali tancem východ slunce, přes den se cvičily břišní tance, kreslily mandaly, zkoušeli jsme šamanské bubnování, hodně se povídalo a ke koupání lákalo teplé moře. Také jsme viděli, že kolem nás po pobřežní silničce projíždějí autobusy s označením Medugorje. Ke konci pobytu nám Pavlínka nabídla možnost návštěvy tohoto významného a poněkud kontroverzního poutního místa. Jsou to takové Lurdy Balkánu.

Jelo se mikrobusem a zanedlouho jsme dorazili na hranici Hercegoviny. Ve staré vojenské písničce se zpívá, že Hercegovina je lautr rovina, ale musím říct, že je to lautr kopec. A tak trochu Orient. Na hranici stála mobilní buňka, před ní opotřebovaný nábytek z jakéhosi obýváku a nikde nikdo. Řidič si vzal naše pasy a přikázal, abychom nemluvili. Za drahnou chvíli z buňky vylezl rozespalý muž v uniformě, asi nevěděl nic o ustrojovací kázni. Usadil se do křesla, naplno zíval, rozhlížel se a my jsme čekali. Pak z buňky vylezla jeho ještě neupravenější kolegyně a sedělo se dál, pro ně čas nehrál žádnou roli. Nakonec se pohraniční orgán uvolil prohlédnout si naše doklady, pustil nás do vnitrozemí. Zanedlouho jsme vjeli do Medžugorie.

Bylo vidět, že jsou zde peníze, město žije z poutníků. Parková úprava, všude podniky nabízející ubytování a občerstvení a nepřeberné množství stánků s devocionáliemi. Katolická církev se však k tomuto místu staví rozpačitě. Poutě nedoporučuje, ani nezakazuje, zázrak oficiálně neuznala, ani nepopřela a takticky vyčkává. Místo mariánského zjevení se nachází na kopci Podbrdo nad městem a je to geologická zvláštnost. Vrásnění způsobilo, že se kamenné desky podloží nejdříve rozlámaly na malé kusy a ty pak v další etapě postavilo do vertikální polohy. Prostor mezi nimi vyplňuje hnědočervená hlína, tehdy byla na prach vyschlá. Prostě těžko dostupný terén a pokud nejdete po upraveném chodníčku, tak obtížně hledáte kam nohu mezi vyčnívajícími hranami kamenů položit.

Přidali jsme se ke skupině poutnic z Polska, stoupaly zvolna do kopce. Vypadalo to, že neměly čas si v autobuse vše povědět. Pro všechno to švitoření si ani nevšímaly křížové cesty, kterou jsme míjeli. Skupinu uzavíral mladý páter v černé sutaně z pod které občas vykoukly perfektní sportovní boty. Asi věděl své, my jsme šli v sandálech. Na vrcholu kopce se cesta zlomila a sestoupili jsme k místu zjevení, stál tam tehdy dost prostý kříž. I zde jsme se setkali s dvojím lidem. Jedni u kříže baštili svačiny, výstup jim asi dal zabrat a museli doplnit kalorie. Říkal jsem si, proč vůbec podstoupili tak dlouhou cestu, nic je zde evidentně neoslovilo. Mohou se však chlubit sousedům, že vykonali pouť do Medžugorie. Trochu dál stáli ti osamělí, šeptali modlitby a prosby, mnozí měli v očích slzy.

Podbrdo je podivuhodné místo, již na jejím úpatí jsem cítil obrovský příval energie. Na místě zjevení jsem si chtěl něco kyvadlem přetestovat, ale bylo mrtvé, přestalo fungovat, jako bych byl energeticky zahlcený. Po sestupu z hory kyvadlo opět ožilo, to jsme byli zase v tom našem světě. Viděli jsme místní léčitelku, kladla ruce na hlavu mladého děvčete, tak nějak to dělá biskup při biřmování pro posílení víry. My takové odblokování udělat neumíme a jak je vidět, svatá místa přitahují svaté lidi. Také tam byla propagační vitrínka s plakátkem. Byly na něm bosé nohy kajícníka, který jde nahoru po hranách kamenů. Chce snad Nebe, aby se zde krev kajícníků mísila s prachem vyschlé země?

Čiňte pokání, hlásal Jan Křtitel v představě konce věků a pak k němu nabádal i Ježíš Nazaretský. Pokání spočívá v uznání viny a opravdově míněném rozhodnutí o vykročení novou cestou. To znamená, že člověk nejen nechce provinění opakovat, ale snaží se i napravit újmu, kterou způsobil. Rozedrat si při tom nohy je nadbytečné a je s podivem, že to církev vůbec prezentovala jako projev hluboké víry. Je to jen neužitečné sebemrskačství. Katechismus učí, že je lidské srdce těžkopádné a zatvrzelé. V pozadí tohoto jevu nacházíme memetické systémy, jsou to stopy předešlého života. Naše práce pomáhá klientům zbavit se těchto bloků a pokročit o něco dál v přístupu k sobě, lidem, světu. Zde pomůžeme každému, ale pouť na svatá místa duchovně osloví jen toho, kdo je připraven.

Cesta změny pak musí být vždy smysluplná, více se od lidí nežádá.